Pověry kolem psů
„To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“
Pan Komárek z filmu Na samotě u lesa neměl úplně pravdu. Drtivá většina případů zablešení psa je totiž způsobena blechou kočičí (Ctenocephalides felis), nikoliv blechou psí (Ctenocephalides canis), která je poměrně vzácná. K napadení člověka sice dochází, naštěstí ale tyto blechy preferují hlavně psy, kočky a člověku většinou nezpůsobují kromě svědivých pupenů na kůži větší problémy.
"Hormonální antikoncepce pro feny a kočky je bezpečná a nemá nežádoucí účinky"
Vedlejší efekty antikoncepčních hormonálních přípravků jsou již tak dobře známé, že je s podivem, kolik fen a koček tuto nevhodnou kúru ještě v dnešní době podstupuje. Nejčastějšími problémy po opakovaných aplikacích jsou záněty dělohy, nádory mléčné žlázy, cukrovka.
"Při výhřezu meziobratlové ploténky zvíře potřebuje léky proti bolesti a zánětu, aby mohlo co nejdříve zase chodit"
V závislosti na stupni postižení míchy a na možnostech majitele se volí mezi chirurgickým zákrokem, nebo konzervativním řešením. Pokud jsou neurologické deficity jen velmi mírné anebo u výraznějšího poškození majitel není ochoten nechat zvíře zoperovat, lze uvažovat o domácí léčbě.
"Když na vyhřezlou ploténku delší dobu nepomáhají léky, pak lze zkusit operaci"
Kromě nevhodnosti používání medikamentů (viz předchozí odstavec) je potřeba upozornit i na riziko z prodlení. Pokud je stav zvířete takový, že vyžaduje chirurgické řešení vyhřezlé ploténky, je nutno jednat velmi rychle, roli zde hrají hodiny. Při otálení se zákrokem se prognóza rychle zhoršuje. Zahájit medikamentózní terapii "na zkoušku" s tím, že když to nepovede k úspěchu, tak je v záloze ještě chirurgické řešení, je chybným postupem. Utlačovaná mícha postupně vyčerpává svou rezervní kapacitu a vlivem působení tzv. reperfuzního poškození pak může i sebelépe zvládnutý operační zákrok vést paradoxně ke zhoršení stavu. Pak se nelze divit, že po několikadenní "léčbě" analgetiky, se seriózní neurochirurg do operace vůbec nehrne.
Mnoho chovatelů se domnívá, že když bude mít jejich fena jednou štěňata, tak se sníží riziko vzniku zánětu dělohy, nádorů mléčné žlázy, falešné březosti apod. Není tomu tak. Naopak nebývá vzácností, že první porod s sebou přináší zdravotní komplikace. Pokud netoužíte po štěňatech, je doporučitelné nechat fenu vykastrovat - to je jediná prevence zmíněných nemocí.
Více o kastraci feny zde - http://www.bonavet.cz/
Tyto příznaky jsou většinou způsobeny přeplněním análních váčků. Ty se za normálních okolností vyprazdňují samy mechanickým působením stolice, v případě zúžení jejich vývodů, zánětu nebo průjmů se mohou přeplnit a vést ke dráždění. Pak je vhodné nechat obsah váčků odborně evakuovat, případně dále ošetřit. Aby docházelo k podobnému dráždění okolí konečníku kvůli začervení nebývá obvyklé.
Vápník je opravdu pro štěně důležitým prvkem, nicméně granule pro štěňata v současné době obsahují vápníku dostatek, a tak je velmi rizikové další vápník do krmiva ještě přidávat. Nadbytek vápníku v potravě štěňat vede k některým onemocněním kloubů a kostí. Toto se jednoznačně potvrdilo již před několika desítkami let.
Více o onemocnění zde - http://www.bonavet.cz/
Primovakcinace se dokončuje obvykle po 14. týdnu věku, kdy už je velmi důležitá tzv. socializační fáze vývoje štěněte téměř u konce. Budete-li se seznamováním štěněte s okolním světem zbytečně vyčkávat, může to vést v budoucnu k poruchám chování. Vzhledem k nedostatečné chráněnosti štěňat proti infekčním nemocem je samozřejmě vhodné vyhýbat se místům s velkou koncentrací neznámých psů, ale kontakt se zdravými psy (i dalšími zvířaty) je pro rozvoj osobnosti štěněte velmi důležitý. Ideální jsou pro tyto účely psí školky.
Věk štěněte, od kterého by se mělo začít s vakcinací, závisí na několika okolnostech. Pokud se jedná o chov s dobrými zoohygienickými podmínkami, matka je řádně očkována, štěně přijalo dostatek mleziva s protilátkami a nebude se pohybovat v infekčním prostředí, pak není vždy nutné očkovat ho již v 6. nebo 7. týdnu věku. Úplně postačí zahájit očkování po 8. nebo 9. týdnu, tzn. v době, kdy už je štěně většinou u nových majitelů. Nicméně do této doby by už mělo proběhnout alespoň jednou až dvakrát odčervení.
Napadení blechami často vede k alergickým onemocněním, která se projevují úpornou svědivostí kůže. Navíc je zablešení spojeno s rizikem přenosu mnoha onemocnění - kočičí bartonelózy (nemoc z kočičího škrábnutí), hemoplasmózy a rickettsiózy, stafylokokových a salmonelových infekcí, tasemnice psí (Dipylidium caninum).
Vzhledem k tomu, že se k časnému potratu používají látky s mnoha vedlejšími účinky (estrogeny), je tato metoda přerušení gravidity krajně nevhodná. Dalším argumentem proti je i to, že zhruba polovina všech případů nežádoucích nakrytí vůbec nevede k zabřeznutí a ošetřovali b
Více o potratech u fen zde - http://www.bonavet.cz/
Možná takovou zkušenost někdo máte. Vězte ale, že dobrý lékař Vás a Vašeho miláčka při očkování nikdy neodbyde pouhou aplikací vakcíny. Součástí správně provedené vakcinace je totiž i dotaz na případné zdravotní problémy zvířete a hlavně zběžné klinické vyšetření (teplota, kůže, oči, nozdry, dutina ústní, mí
Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují. Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.
Další velký mýtus, obzvlášť pokud si uvědomíte, kde se rádi olizují. Ústa psů obsahují mnoho více bakterií, nečistí si je tolik kartáčkem, jako lidé. Důležité ale je, že většina bakterií v ústech psa je specifická pro psy a obvykle nezpůsobí člověku žádné škody. Jestliže má pes veškerá očkování, nehrozí, že by vám předal parazity.
Mýtus, že psi nevidí barevně, je stále velice rozšířený. Psi vidí barevně, ale ne stejným způsobem jako lidí. Sítnice v očích psů vidí barvy nejlépe na modré straně spektra, a ne tak dobře na straně červené a zelené. Barvy, které psi vidí tedy nejlépe, jsou modrá, zeleno-žlutá, žlutá a šedá. Psi nejsou schopni vidět širokou škálu barev jako lidské oko, ale rozhodně nejsou uvěznění v bezbarvém světě!
Psi, stejně jako lidé, se často potýkají s bolestivým onemocněním. Ale zatímco člověk si na kruté bolesti postěžuje, zvíře je snáší „mlčky“. To ovšem neznamená, že by trpělo méně.
Typickými projevy bolesti u psů jsou zejména:
- změna jejich chování,
- štěkání a kňučení při pocitu bolesti.
Tvrzení, že psi vnímají bolest jinak než lidé, nebo že jsou k ní odolnější, jsou pouhé mýty. Je to o to komplikovanější, že psi, stejně jako další zvířata, bolest instinktivně skrývají. V přírodě a ve smečce to je totiž signál okolí, že jsou zranitelnější a mohou být napadeni.
Stejně tak není pravda, že v případech, kdy není pohyb zvířete žádoucí, může být bolest výhodná, protože brání dalšímu poškození. Lepším řešením je samozřejmě bolest ošetřit a pohyb psa kontrolovat jiným zůsobem.
I když to nemusí být na první pohled zřejmé, neléčená bolest způsobuje zvířeti stres a nadměrně zatěžuje jeho organismus. Může vést k bušení srdce, žaludečním vředům, zhoršené funkci ledvin a dalším zdravotním komplikacím, jako je například zhoršené hojení ran a oslabení imunitních funkcí. Ve snaze vyhnout se situacím, které jim způsobují bolest, mohou být psi dokonce agresivní.
Většina psů sice žere trávu ve chvíli, kdy trpí slabou žaludeční nevolností nebo gastritidou, tráva v žaludku jim pomůže obalit žaludeční šťávy a vyvrátit je. Mnoho psů však žere trávu pravidelně, někteří pak z relativně pošetilých důvodů, jako je snaha zbavit se pachuti z podaného léku nebo snaha upozornit na nutnost změnit potravu. Povídání o tom že když pes žere trávu, bude pršet, je potom zcela nemyslitelné.